HRANICE ARCHITEKTURY - VLIV SOCIÁLNÍCH SÍTÍ NA ARCHITEKTURU

30. prosince 2020
Helena Petříčková

Sociální média se bezesporu stala další realitou, ve které žijeme své soukromé i profesní životy. Fyzickou a virtuální realitu je někdy velmi těžké od sebe rozlišovat. Pojďme se zamyslet, nakolik se navzájem ovlivňují. Něco tak fyzického, jako je architektura, je toho dobrým příkladem. Navíc toto téma není nové, už Adolf Loos si stěžoval, že Josef Hoffmann tvoří pouze dvourozměrné stavby vypadající dobře na fotografiích. Jaký vliv má Facebook, Instagram, Youtube, atd. na současnou architektonickou praxi? Má touha po instagramovatelné architektuře vliv už na proces navrhování?

 

Pozvání k další diskuzi cyklu Hranice architektury, tentokrát nad tématem vliv sociálních sítí na architekturu, přijali hosté Ondřej Chybík a Michaela Trnková.

Ondřej Chybík je spoluzakladatelem studia Chybik + Kristof se sídlem v Praze, Brně a Bratislavě / Vystudoval architekturu
a urbanismus na VUT v Brně, TU Graz v Rakousku a na ETH Curych ve Švýcarsku / Jeho práce byly vystaveny v MoMA NYC / Pracoval ve vídeňském studiu PPAG / Byl součástí mezinárodních porot architektonických soutěží nebo národních cen architektury na Slovensku a v České republice / Spolu se studiem získal řadu ocenění, včetně AR Design Vanguard 2019

Michaela Trnková je koordinátorkou projektu zaměřeného na mediální vzdělávání a mediální gramotnost (Ne)bezpečne v sieti v AMO

V současnosti dokončuje na Vysoké škole ekonomické v Praze magisterský program Kognitivní informatika s vedlejší specializací Ekonomická žurnalistika. V rámci studia absolvovala dva výměnné pobyty na Umeå University ve Švédsku (2016) a Konkuk University v Jižní Koreji (2018). Ve své činnosti kloubí zájem o mediální prostředí, technologie a kognitivní vědy. Praxi získala v Informačním centru OSN, redakci Deníku E15 nebo společnosti IBM, nyní spolupracuje s technologickou firmou Iterait. Zabývá se problematikou dezinformací, vlivu moderních technologií a sociálních sítí na společnost a mediální gramotností.

Instagram je nyní považován za nejvlivnější síť pro vizuálně orientované obory jako jsou fotografie, ilustrace, design, móda, architektura aj. Celkový počet účtů na Instagramu je nyní přes 4 miliardy a stále roste. Denně aktivních je přitom kolem 2 miliard uživatel.(2020, zdroj statista.com) V takto dynamickém a progresivním prostředí se soupeří o lajky a pozornost, která posouvá váš účet blíž k povrchu a činí jej více dostupným. Další důležitou oblastí sítě je marketing a placená spolupráce, kterou využívají především celebrity s vysokým počtem sledujících /tzv.followerů účtu.

 

Hashtag na Instagramu je informačním klíčem k dohledální oblasti zájmu uživatele. Definuje přístupnost a determinuje sledovanost publikovaného příspěvku ostatním. Univerzální prostředí sítě nám dává možnost zvolit vedle obecné angličtiny místní jazykovou skupinu a svou prezentaci zacílit lokálně.

Na instagramu má označení #architecture přes 142 milionů příspěvků

Českou verzi označení #architektura má jen málo přes 1 milion příspěvků.

Jedním z rysů sociálních sítí je jejich tekutost. Nekonečný “scroll” skrze časem navrstvené posty z nichž jen ty čerstvé jsou vám hned na očích. Tento na první pohled chaotický kaleidoskop a nepropustný povrch je tvořen přímo jejich uživateli. Jedná se tak o to nejaktuálnější dění v oboru architektury a designu?

Srovnání přístupu k relevantním informacím, odborným článkům z oboru i nejnovějším oceněním z architektury nás přivádí do rozpaků. Sociální sítě urychlují přísun informací, které jsou nám každou chvíli obměněny v hledáčku našich chytrých telefonů.

Před ca 30ti lety architekti neměli k odborným časopisům snadný přístup. Neměli takový přehled co se děje v zahraničí ani povědomí o tom, jaká stavba je oceněna, o čem se mluví nebo jaké jsou trendy. Jak tyto stavby vypadají a proč vypadají tak, jak vypadají. Dnes je to právě naopak. Dnes nás Instagram, Facebook a všechny další sítě zahlcují šíleným kvantem informací.

Jistě se tento vliv informační záplavy promítá do samotné architektury. Pravděpodobně i tím, že se musí sám architekt pod takovým tlakem rychle rozhodovat, vybírat si jen relevantní zdroje nebo prosívat příspěvky skrze nastavený filtr individuální vize estetiky a technologie. V pozitivním slova smyslu selektivně, se tak dostává do jistého obrazu o tom, co se děje globálně.

Existuje mnoho online platforem, webinářů, tutoriálů a share skills kanálů, kde se dozvíte jak profesně sociální síť používat. Jak si vypěstovat velkou komunitu sledujících vašeho firemního účtu tak, aby měl velký dosah. Stejně tak si můžete zaplatit kouče nebo PR agenturu, která váš obsah vynese co nejdál k metě úspěchu nad tisíce lajků za příspěvek, kde se teprve začíná odehrávat byznys.

Ondřej CHybík osobně používá svůj Instagram čistě jako soukromý Stream a přísun zajímavých informací. “Vybírám, co se mi každý den zobrazuje... jako jsou školy architektury ze světa např. Kolumbijská univerzita v New Yorku nebo architekti, kteří mě zajímají a tak se vlastně dostávám k věcem, které bych jinak neviděl. Které se v naší branži dějí.”

Krása a míra estetizace tohoto prostředí je nezbytná a proto zavádějící.

Iluzorní proměnné prostředí sociálních sítí popírá fyzikální zákony, na které jsme zvyklí ve fyzickém světě. Dovolují nám odporovat nedostatkům a překážkám, kterým jinak musíme čelit. Ať už je to gravitace nebo sociální vazby v našem bezprostředním okolí. Podlehnout tomuto kouzlu idealismu lepšího světa, o kterém jinak jen sníme je tak snadné.

“ ...vlastně to tu bylo vždycky, protože když jste si už fotil nějaký model a chtěl ho potom prezentovat, tak stejně šlo o nějakou vizuální kvalitu. Takže si myslím, že v tom takový rozdíl dnes není.” míní Chybík v reakci na téma estetizace architektury na sociální síti.

Trendovost a estetizace se zde týká většinou architektů interiérů, majících vysoký nárok na trend a rychlou realizaci. Navrhují již pro Instagram, kde chtějí uspět prostřednictvím aktuálního trendu, cílí záměrně své realizace aby dostaly tlačítko “srdíčka” a to je trochu nebezpečný kompromis zmiňuje Ondřej Chybík.

“Sebeprezentace je určitou podmínkou úspěchu. Nezáleží jaké sociální sítě člověk používá a jestli právě promlouvá skrze sociální média nebo je jako médium, kterého síť používá. Je ale hodně lidí, kteří je vůbec nepoužívají a existují mimo jejich dosah.”
Ondřej Chybík

Mezi hojně sdílené prezentace projektů studia Chybík+Krištof kolující na internetu jsou dva typy, které Ondřej uvádí v příkladech:

Objekt, který má na fasádě židle, jsme prezentovali jako krátkodobou instalaci.
Projekt Gallery of Furniture nebyl totiž zajímavý kontextem ve smyslu kde dům stojí.

Gallery of Furniture

Druhým příkladem z ateliéru Chybík+Krištof je URBAN INFILL, zdánlivě obyčejná bytovka a bílá kostka v Brně.

“Tak jako všichni brněnský architekti staví bílé kostky. My jsme se snažili ji udělat trošku jinak ve smyslu nějaké vnitřní organizace. Potom, když jsme přemýšleli jak hotový projekt prezentovat, tak nám už nešlo o to, že to je bílá kostka. Ale o kontext místa, kde ten dům stojí, v zanedbané části města…

Pozvali jsme na dokumentaci nejprve fotografa, který nám dům nafotil jako krásnou bílou kostku. Vyčistil jej trochu, opravil plot vedle - nebyl moc pěkný a silnice, trávník - nebyl moc pěkný, tak to celé zaretušoval. 

Po druhém fotografovi jsme už chtěli, aby dům nafotil i s nepořádkem kolem. Bylo nám tehdy už jasné, že síla toho projektu bude v regeneraci místa a ne v estetice té stavby. Tento koncept byl úplně jiný a naše prezentace se tomu přizpůsobili. Nejde tu o jednoznačnou pravdivost obrázku. Jde tu o to, co chcete sdělit, jaké téma chcete otevřít, o čem chcete mluvit a jak to má být okolí srozumitelné.

URBAN INFILL

Když to zpětně hodnotíte, který byl úspěšnější z těchto dvou způsobů prezentace?

Nejde o to, co bylo/je úspěšnější. Úspěšné byly prezentace obě, protože v obou případech jsme sdělili to co jsme potřebovali. V obou případech jsme na té jedné fotce ukázali celou problematiku řešení projektu a dalo nám práci si uvědomit jádro problému, který chceme sdílet a v obou případech to vyšlo.

V druhém případě, domu v zanedbaném okolí, vyšlo jednoznačné až nečekaně najevo jak Brno stále vypadá v některých místech zanedbaně. Stavba je pro takové místo nadějí, která přináší novou energii viditelné změny. Příspěvkem tzv.škaredého obrázku jsme kolegům zvedli obočí a rozvedli debatu nad estetikou prezentace projektu v návaznosti na okolí.

 

Obecně relevantní a komunitou uznávané referenční zdroje oboru architektury, kde očekáváme kvalitní obsah jsou známá média např.Dezeen, ArchDaily, ...ETC

Pokud se budeme bavit o míře kvality obsahu, který sdílí na sítích kdokoliv bez rozdílu.

Záleží, zda se jedná o tzv.placený obsah. Ten se nám dostává do popředí a ohrozí naší schopnost rozlišit co je a není kvalitním. Tento efekt se propisuje do všech jiných oblastí a má vliv nejen na architekturu.

 

Překvapivě spousta serverů jen přebírá hotový obsah k vlastní prezentaci. Za více kvalitní považujeme starší media a časopisy - casabella, domus, detail - co vychází déle než 40 let. Konkrétní kurátor je autorem obsahu a kvalita se hodnotí shodou v arch.obci, kde probíhá odborná kritika. Publikovaný obsah se snaží veřejně kritizovat, což je součástí profese architekta tuto odbornou kritiku ustát.

 

Klíčem je primární rozhled a vzdělání, co a jak přijímat ať jako architekt tak uživatel si musí vědomě vybrat co do sebe pustí, čím se nechá ovlivnit a rozhodně by to neměly být jen obrázky z internetu nebo časopisu, je to daleko intenzivnější práce.

“Dostáváme jen takový obsah na síti, který chceme vidět. Nevidíme ten obsah, který by se nám nelíbil. Tak se vyjadřujeme jen k věcem, se kterými souhlasíme.”
Michaela Trnková

Vedené veřejné debaty v sociálních sítích nejen nad soutěžními projekty dostávají větší prostor k realizaci otevřeného dialogu.

Rozlišování reálného a online prostoru vedených debat se nám vytrácí. Žijeme již v propojení těchto světů, proto je důležité zapojení vedle kritického myšlení, ohleduplného chování také zodpovědnost za publikovaný obsah.

OCH: Po zkušenosti z několika participací veřejných projektů v Praze jsme došli k závěru, že je musí někdo moderovat. Jak je důležité aby lidé dostali možnost se vyjádřit k projektu, který přichází do lokality kde žijí. Mají právo vyjádřit svůj názor a být vyslyšeni. Na druhou stranu mnoho jednotlivých výkřiků a odlišných připomínek, které jsou většinou velmi konkrétní a nejsou primárním problémem projektu,
je nezbytné moderovat. V momentě, kdy někdo debatu nad projektem moderuje, je schopný s lidmi pracovat a dostat jejich podněty k jádru problému. Tehdy začíná obohacující dialog.

Dnešní člověk si již skoro nedokáže představit práci offline.

Sdílení online procesu stavby, technologie a dovedností posouvá architekty profesně na denní bázi. Aktuálně tak může architekt oslovit přímo kolegy z oboru, potenciální klienty, stavební firmy nebo studenty a kritiky architektury. Kohokoliv, kdo se o tento obor zajímá a dostane se tak pomocí instantního média do místa dění.

Na druhou stranu projekty realizace staveb jsou lokální, kdežto prostředí sociální sítě jako je IG je globální a v principu se zabývá jinými hodnotami a kvalitami architektury než veřejná debata v kontaktu s konkrétní stavbou.

Tím se dostáváme k síti jako silnému nástroji marketingu, který je dnes využíván především developery a realitními kancelářemi více než samotným architektem a autorem stavby.

Potenciál placené spolupráce tak využívají architekti jen na úrovni autorské fotografie projektu, odborné kritiky nebo spolupráce s výjimečným klientem.

Na sociálních sítích nás zajímá sledovat jak stavby vznikají. Dnes sdílíme online záznam ze stavby díky tomu se dostaneme přímo na místo. Sdílíme konstrukční postupy, můžeme se podívat kdykoliv na to, co nám bylo dřív skryté. Už si ani neuvědomujeme, že dříve jsme dostali již hotový dokonalý obraz projektu. Ukazujeme proces stavby, který vlastně není dokonalý a o to je zajímavější. Pokud chceme nového klienta oslovit svou prací, dostane maximum možných informací právě na instagramu. Posunutím jednoho prstu uvidí všechny projekty v momentu a my hned zjistíme, zda je shledává zajímavými nebo ne.

Průměrná doba strávená jedním uživatelem na Instagramu je ca 150 min.denně.

MT: Úskalím je míra dokonalosti. Vlastní přirozenost, lidskost a shledané nedokonalosti máme tendenci v umělém prostředí sítí cenzurovat a vlastní obraz tak vylepšit. Sebeprezentace uživatelů některých účtů na sociálních sítích vede celou komunitu k pěstování úzkosti nad neúspěchem, depresím a ztrátě sebevědomí. Důležitou pro zachování psychického zdraví je disciplína, vzdělání a míra svobody uživatele.

OCH: K naším sociálním sítím máme v principu 2 přístupy. Spontánní, kdy já nebo Michal fotíme na telefon do instastory třeba jak to vypadá na stavbě. Docela zábava, ale nelze jen streamovat. Proto máme v 50 ti členném týmu kanceláře fotografku, která je zároveň zodpovědná za Instagram a ještě jednoho Facebook specialistu externě. Oni dva plní strategické šablony, které aktualizují a doplní když je třeba přidat nový příspěvek. Vzniká taková koláž spontánnosti a připravených postů.

“Já třeba už vím, že nemám postovat Team-building.”
Ondřej Chybík

Diskuse se uskutečnila 11.6.2019 v Kinoloďi v Praze-Holešovicích. Cyklus veřejných diskusí a článků Hranice architektury je podpořen grantem Nadace české architektury.

Kurátor: Architekti bez hranic, Karolína Kripnerová, Alžběta Stodolová

Hosté diskuze: Ondřej Chybík, Michaela Trnková

Kamera, zvuk, editace: David Přílučík