HRANICE ARCHITEKTURY - SPOLEČENSKÁ ODPOVĚDNOST ARCHITEKTURY
Kde začíná a končí architektura? K jakým tématům mají být přizváni architekti a do jakých společenských diskusí se mají aktivně zapojovat? Tyto otázky vedly spolek Architekti bez hranic k uspořádání cyklu veřejných diskusí s názvem Hranice architektury. K jednomu stolu jsou pozváni dva hosté, kteří mají k diskutovanému tématu blízko – jeden architekt či urbanista a odborník z jiné profese. Společně hledáme hranice architektury a její průsečíky s jinými společenskými obory.
Na téma Společenská odpovědnost architektury diskutovali architekt Miroslav Vodák a starosta města Úvaly Petr Borecký.
Ing. arch. Miroslav Vodák je absolvent Fakulty architektury ČVUT. Architektonickou praxi získal v ateliérech A8000 Střítecký Krupauer a CGA Architects v New Yorku. Kromě projektové praxe zaměřené na rodinné domy se jako člen spolku CBArchitektura věnuje propagaci architektury veřejných staveb, veřejného prostoru a organizaci architektonických soutěží. V roce 2018 byl nominovaný na cenu Architekt roku.
Mgr. Petr Borecký je absolvent Právnické fakulty Karlovy univerzity. Po několika letech práce v advokacii působil v soukromém sektoru, kde pracoval nejprve v telekomunikacích, následně pak v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Od roku 2014 je starostou města Úvaly, od roku 2020 je radním Středočeského kraje pro oblast veřejné dopravy.
Společenská odpovědnost architektury
Martin Rajniš říká: „V blbým baráku vám vyrostou blbý děti.“ Mirek Vodák tento výrok okomentoval, že není absolutní, ale že je v něm spousta pravdy. Zejména v současné době, kdy nežijeme v přírodě ale v uměle vytvořeném prostředí, prožijeme většinu života v tom, co někdo navrhl. Michal Kuzemenský dokonce tvrdí, že architektura je humanitní obor, protože architekt primárně navrhuje prostor pro lidi. Odpovědnost ale neleží jen na architektovi, ale také velkým dílem na klientovi.
Popularizace architektury
Architekt Vodák po návratu z New Yorku, kde pracoval po studiích, v Čechách silně postrádal zájem lidí o své okolí. V období ekonomické krize roku 2008 se tomuto tématu začal více věnovat a spolu s architektem Tomášem Zdvihalem založili spolek CBArchitektura.
Po úvodní nadšenecké fázi se jejich zájem proměnil v regulérní práci. Věnují se popularizaci architektury a upozorňují na potřebu architektonických soutěží pro veřejné stavby. Upozorňují, že u každého záměru je zásadní diskuse, která mu předchází. Spolek sestavil stručného průvodce po veřejných stavbách postavených po roce 1990 v Jihočeském kraji a v Horním Rakousku. Je z něj zřejmé srovnání stavební kultury těchto sousedících regionů.
"Nebýt naší komunistické minulosti, kdy jsme se čtyřicet let o architektuře nebavili, byli bychom na úrovni Horního Rakouska." - Mirek Vodák
Petr Borecký popsal pozici starosty, který hraje roli klienta ve vztahu k architektovi, a zároveň zastupuje občany. Uvedl, že starosta se cítí jako mezi mlýnskými kameny, a objasnil to na konkrétním příkladu. Město nechalo zpracovat návrh od architekta na nové náměstí, který počítal s redukcí parkovacích míst. Investiční oddělení radnice vyslovilo názor, že je třeba jednat dle nejnižší ceny. Veřejnost se naježila,
že jim berou místo pro auta. Úvalský příklad skončil zdarem, proměna veřejného prostoru následně proměňuje i obyvatele: mají chuť se na náměstí scházet a trávit čas společně. Náměstí získalo ocenění Stavba roku Středočeského kraje 2019.
Ty můžeš změnit město, kde žiješ
Město Úvaly leží v okrese Praha – východ a má 6700 obyvatel. Petr Borecký se nejprve snažil zlepšit fungování města prostřednictvím okrašlovacího spolku, brzy však zjistil, že bez podpory radnice větší změny neprosadí. A tak se známými založil občanské sdružení Otevřené Úvaly. Spolu s ním se na radnici dostal, a od roku 2014 zde působí jako starosta. Jedním z prvních kroků nové radnice byla exkurze do zahraničních měst, poté zřídili pozici městského architekta, projektanta, krajináře a odborníka na bezbariérovost. V roce 2018 byla radnice města Úvaly oceněna Ministerstvem pro místní rozvoj jako druhá nejpřívětivější v celé republice a první ve Středočeském kraji.
Na začátku působení Petra Boreckého si město vytvořilo takzvaný zásobník projektů, kterým se budou věnovat v následujících deseti letech. Uspořádali několik kol veřejných diskusí, kde lidé mohli podávat své nápady. Následně všechny zastupitelstvo projednalo a schválilo výsledek. U každého záměru je uvedeno, kdy se má realizovat a kolik bude potřeba prostředků. O každém připravovaném projektu se píše v časopise a na webových stránkách města, pořádají se veřejné diskuse se záznamem, který je dostupný na sociálních sítích. Strategie radnice města Úvaly je zřejmá - základem je komunikace s veřejností. Jak Petr Borecký dodává, komunikace je sice extrémně náročná, ale bez ní to nejde. Během veřejných setkání je z jeho zkušenosti potřeba pevného řízení. Moderátor (starosta) musí mít jasnou představu, o čem se bude mluvit a co od lidí očekává. Musí také vědět, že spokojeni nemůžou odejít nikdy všichni.
Jak zapojit do návrhu veřejnost?
Mirek představil příklad participativního navrhování týmu Michala Kuzemenského, který se během práce na projektu v jedné menší obci do místa nastěhoval na dva týdny, celou si ji prošel a se všemi si povídal – přes den se starostou a večer s lidmi v hospodě. Opačný přístup k navrhování - tedy bez participace - se osvědčil v Litomyšli. Byl založený na silné osobnosti architekta a osvíceném vedení města: výborný architekt dokázal postavit výborné domy.
K participativnímu navrhování dodal Petr Borecký svou zkušenost z Úval, kdy zdůraznil, že tento princip je vhodným řešením jen pro určité projekty. Upozornil, že dav má rád průměr, a pokud chcete udělat něco jiného než průměr, tak proti tomu davu musíte jít. Ale vždy je to potřeba lidem vysvětlit.
Městský architekt
V Úvalech vznikla pozice městského architekta z osvíceného rozhodnutí vedení města, které si přiznalo, že některým věcem nerozumí
a k řešení je třeba si přizvat odborníka. Ten se vyjadřuje k větším stavbám v obci, je součástí komise architektonických soutěží či hodnotí návrhy developerů. Například obec vyhlásila v reakci na vzrůstající počet betonových “uliček hanby” stavební uzávěru na stavbu neprůhledných plotů, a městský architekt rozhoduje o udělení případné výjimky.
Mirek Vodák popsal kompetence, které by městský architekt měl mít. Je třeba profesní odbornosti, znalosti zákonů (například o obcích
a o veřejných zakázkách) a diplomacie – a to zvládne málo lidí. U větších obcí doporučuje, aby byl architekt autorizovaný, musí znát proces projektování. Upozornil, že v republice je kolem stovky městských architektů, ale opravdu funguje tato pozice jen někde. Forma pozice se liší podle velikosti obce. V Praze a Brně najdeme namísto městského architekta celý úřad - Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy a Kancelář architekta města Brna. V některých městských úřadech je architekt zařazený do struktury úřadu, někde je externistou jen na částečný úvazek. Náplní jeho práce by mělo být hlavně definování koncepce rozvoje města. Tato pozice dle Mirka Vodáka obci ušetří velký objem peněz už jen tím, že městský architekt umí definovat zadání veřejných zakázek a soutěží.
Petr Borecký diskusi uzavřel popisem současného nešťastného nastavení systému. Obce jsou nuceny stavět z dotací, nemají jiné zdroje. Poskytovatele dotací zajímají jen čísla a technické řešení: kolik se zadrží vody nebo kolik se ušetří energie na vytápění. Jakákoli snaha o architekturu je nástavba a vlastně komplikace. Zadávání zakázek na základě pouze nejnižší ceny tak vede k tomu, že vznikají věci, o kterých často bohužel víme, že vlastně nejsou hezké.
Diskuse se uskutečnila v říjnu 2018 ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí.
Cyklus veřejných diskusí a článků Hranice architektury je podpořen grantem Nadace české architektury.