HRANICE ARCHITEKTURY - FUNKČNÍ TURISMUS
Kde začíná a končí architektura? K jakým tématům mají být přizváni architekti a do jakých společenských diskusí se mají aktivně zapojovat? Tyto otázky vedly spolek Architekti bez hranic k uspořádání cyklu veřejných diskusí s názvem Hranice architektury. K jednomu stolu jsou pozváni dva hosté, kteří mají k diskutovanému tématu blízko – jeden architekt či urbanista a odborník z jiné profese. Společně hledáme hranice architektury a její průsečíky s jinými společenskými obory.
Na téma Funkční turismus diskutovaly sociální geografka Michaela Pixová a Kristýna Drápalová toho času z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, dnes působící na Magistrátu hlavního města Prahy.
RNDr. Michaela Pixová, Ph.D. je sociální geografka zkoumající městská prostředí, jejich vztah k alternativním kulturám a k aktivní občanské společnosti. Aktivistka stojící u zrodu o. s. PragueWatch, někdejší aktivní členka umělecké skupiny Guma Guar, kdysi rovněž vystupující pod pseudonymem MC Mikatchou jako hlasový doprovod elektronické taneční hudby. Dnes se zajímá především o městský aktivismus v Česku, jehož výzkumu se věnuje v rámci svého postdoktorandském projektu na FSV UK. Jako autorka spolupracuje s online deníkem A2larm. Zde se kromě témat souvisejících s jejím oborem zaměřuje na kritiku ženského údělu v české patriarchální a materialisticky zaměřené společnosti, zejména ve vztahu k systému porodní péče a k rodičovství.
Mgr. Kristýna Drápalová vystudovala kunsthistorii na FF UK v Praze. Pro Orientaci Lidových novin a další periodika píše texty o umění, architektuře a městském rozvoji. Spolupracovala s Institutem plánování a rozvoje Prahy, kde se zabývala otázkami spojenými s Pražskou památkovou rezervací. Nyní (2020) působí na Magistrátu hlavního města Prahy, kde má jako asistentka radní pro oblast kultury na starosti mimo jiné projekt Kultivovaná Praha.
Historické a společenské souvislosti turistického boomu v Praze
Souvislosti můžeme najít v devadesátých letech, kdy se Praha dle Michaely Pixové zcela proměnila. Byla to doba restitucí, privatizací bytů a specifického přístupu politiků, který vystihuje pojem laissez faire (francouzsky „nechte činit, nechte plynout“, heslo klasického liberalismu, pozn.). Tato kombinace způsobila změnu ve funkčním využití centra, už tehdy se vědělo o potenciálech turismu.
Dále změny v devadesátých letech čteme v nerovných podmínkách obyvatel. Zatímco jedni zbohatli na výhodné privatizaci bytů, jiní na ni neměli nárok. Tito obyvatelé byli značně frustrováni, avšak ve většině případů se neuměli dostatečně bránit. Viditelné reakce tudíž byly spíše v řádech jednotek.
Téma proměny porevoluční Prahy více přibližuje disertace Michealy Pixové - Boj o právo na město: Alternativní prostory v post-socialistické Praze.Proměna centra
Současným problémem Prahy jsou turisté, kteří zde pobývají jen krátkou dobu, průměrně zde stráví pouhé dvě noci. Projdou turistickou hitparádu a jedou zase dál. Kristýna Drápalová tento přístup označila za zcela konzumní, povrchní a zároveň rychlý. Parter se v dotčených místech přizpůsobuje turistické poptávce: například na Královské cestě, která má něco přes čtyři kilometry, najdeme kolem osmdesáti klenotnictví, nespočet směnáren a souvenir shopů a jen dvě prodejny potravin.
Místní obyvatelé tak i z důvodu nedostatečných služeb z centra odcházejí. Namísto bytů s obyvateli zde najdeme převážně kanceláře, sídla firem a hotely. Ještě dodejme, že za posledních pět let (před koronavirovou krizí) se počet turistů, kteří do Prahy přijeli, zvýšil o dva miliony. V roce 2019 tak počet turistů, které Praha pojme, činil 8 milionů.
Mezi nejvíce citované „turistické“ nemoci centra patří segwaye a podobná elektrická vozítka, která si vysloužila i vlastní zakazující dopravní značku, rušení nočního klidu a pivní túry, tzv. pub crawl. S těmito nešvary se snaží vedení Prahy aktivně bojovat. V neposlední řadě je problémem centra vzrůstající využívání bytů k hotelovému podnikání, tzv. krátkodobá ubytování typu airbnb.
Jaký postoj má Praha?
Turismus je důležitým zdrojem financí hlavního města, tvoří téměř jednu desetinu rozpočtu. Město si v nové Koncepci cestovního ruchu dalo za cíl, že chce mimo jiné zatraktivnit i další části Prahy a utvářet takové zážitky, které obohatí nejen turisty, ale i rezidenty. Snaží se tak upozorňovat například na industriální památky nebo na kulturní čtvrť Art District 7. Zastřešující městskou turistickou organizací je Prague City Tourism (dříve Pražská informační služba), která zpracovává turistické informace o Praze, mapy a infomateriály.
Dopady turismu jsou velkým tématem i v politické rovině. Michaela Pixová, která se zúčastnila jak tvorby Strategického plánu hlavního města Prahy, tak byla na veřejných debatách při tvorbě Metropolitního plánu, uvedla, že politické diskuse ztroskotaly na sváru pravice a levice. Tedy otázce, zda se má nechat volnost neviditelné ruce trhu či zda se mají ve veřejném zájmu regulovat soukromé zájmy.
A jaké nástroje regulace má / měla by mít Praha?
Dle Kristýny Drápalové moc nástrojů zatím neznáme nebo s nimi neumíme pracovat. V Praze jsou velkou překážkou majetkové poměry, kdy většina budov v Pražské památkové rezervaci je soukromých. Drobným nástrojem je turistický poplatek, který je v Praze pouhých 15 Kč za noc. Připravuje se novela, která by jej měla zvednout na 50 Kč. Michaela Pixová pro srovnání uvedla výši poplatku v Bhútánu, kdy je to asi 100 dolarů denně. Efekt? Přijedou jen opravdoví srdcaři, kteří si místo chtějí prožít.
Praha v roce 2020 představila tzv. Manuál pro kultivovanou Prahu, jehož autorkou je právě Kristýna Drápalová. Pravidla platí závazně pro nájemce v prostorách magistrátu, v soukromých provozovnách je jejich vymáhání bohužel složitější. Tento projekt lze sledovat na instagramu Kultivovaná Praha.
Začátkem roku 2019 byla zřízena funkce tzv. nočního starosty, který řeší problémy v době nočního klidu. Jeho hlavním tématem bylo například omezení pivních túr, tzv. pub crawls. Dále je možné pracovat s měkčími nástroji jako je omezení zřizování nových hotelů, odstupňování daní či regulace využití budov a prostranství. Podle Kristýny Drápalové například belgické Bruggy zakázaly vznik nových hotelů již v roce 1996!
Letecká doprava a turismus
V posledních deseti letech se turismus stal masovou záležitostí, lví podíl na tom mají nízkonákladové letecké společnosti, které nabízí letenky za bezkonkurenční ceny (mimo jiné díky zvýhodněnému leteckému palivu). Příkladem jsou Benátky nebo Barcelona, které se staly turistickým hitem poté, co je letecké společnosti začaly zásobovat turisty. Letecká doprava je jedním z velkých emiterů CO2 a značně tak přispívá k oteplování planety. Co hůře, tato doprava nemá žádnou alternativu, která by uhlíkovou stopu nezanechala. Jedinou alternativou je proto nelétat.
“Rozhodnutí, zda budeme podporovat neustálý ekonomický a turistický růst či dáme přednost přežití na planetě, máme ve vlastních rukou.” Michaela Pixová
Závěr
Závěrečné přání Kristýny Drápalové bylo, abychom při vědomí všech negativních dopadů turismu před cestou do zahraničí poctivě zvážili, zda skutečně dané místo navštívit potřebujeme. Jaký má mít naše návštěva smysl? Co se chceme dozvědět, jakou zkušenost chceme učinit a co má z naší cesty krom pár fotek zůstat? A musíme kvůli tomu opravdu cestovat, nedá se stejného výsledku docílit i jinak, třeba četbou nebo prohlížením fotek? Kristýna upozornila na vysokou pozici cestování v žebříčku našich společenských hodnot, ačkoli samo o sobě není pozitivní a smysluplné – tedy alespoň ve své nejrozšířenější konzumní podobě. K malému zamyšlení můžeme přispět třeba tím, že přestaneme lajkovat fotky kamarádů z dalekých cest a eurovíkendů.
“Cestujme raději méně, ale pomalu a pořádněji.” Kristýna Drápalová
Diskuse se uskutečnila v listopadu 2018 ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí. Cyklus veřejných diskusí a článků Hranice architektury je podpořen grantem Nadace české architektury.